Aconcagua

          V úterý pozdě večer odjíždím s Kildou ze Santiaga do argentinské Mendozy (foto).   Zde vyřizujeme povolení k výstupu a zásobíme se potravinami. Poprvé a bohužel ne naposledy se ukazuje, jak mylné mohou být informace z internetu. Povolení se prodává na úplně jiném místě, než uvádí řada internetových stránek! Kdo ty stránky vlastně píše...?  Během dne se přesunujeme do Puente del Inca, nástupní vesničky (foto).

           Po páté odpoledne vstupujeme do národního parku Aconcagua (foto). Začátek cesty je nádherný, kolem jezírek v zeleni (foto). Nocujeme v prvním táboře - Confluencia ve výšce 3 300m. Tábor je tak plný, že máme potíže najít místo pro stan (foto). Počasí je ale nádherné, na nebi ani mráček a  vítr je relativně slabý. Další den nás čeká zdlouhavý pochod (foto) do základního tábora - Plaza de Mulas (4 300m). Opět krásné počasí, výhledy na okolní vrcholky jsou úžasné (foto) . Naše věci nám nesou najmuté muly k hotelu. Ten je ovšem od základního tábora dobrých 20 minut chůze, což jsme netušili. V basekampu (foto) se máme potkat s Kudlou. Ten zde není, dozvídáme se, že nejspíše se již pokouší dobýt Berlin, ne-li samotný vrchol. Následný den necháváme jako aklimatizační, s výstupem do cca 4 700m. V pátek plánujeme postup do Plaza Canadá. Nakonec měníme plán, protože se z Nido de Condores vrací Kudla s předpovědí špatného počasí. Jeho stan je větrem už poškozený. Doufáme, že můj výškový stan Hannach Expedition s kvalitní konstrukcí proti větru vydrží vše. Vydržel a pojmul nás všechny tři i s výbavou.

           Výstup do Nido de Condores (5 380m) se odložil na sobotu. Při výstupu se opravdu kazí počasí a dosahujeme jen nižšího tábora kolem 5 000m (foto). Druhý den jsme rychle v samotném Nido de Condores (foto) a  přebalujeme zásoby a výstroj na výstup do Berlina a na vrchol. Pro zhoršené počasí i z aklimatizačních důvodů zůstáváme jeden den v Nido de Condores. V úterý už postupujeme do Berlina ( cca 5 900) a opět musíme následující den pro nepříznivé počasí vydržet ve stanech (foto).

           Na čtvrtek 16.1.2003 chystáme aspoň pokus o vrchol - vyrazíme za jakéhokoliv počasí a uvidíme. Nejedná se jen o pokus, opravdu se nám za krásného počasí (foto) podaří dobýt vrchol (foto). Na vrchol vystupuji poslední, kamera i foťák jedou naplno (foto). Tím a dalšími okolnostmi se však zdržuji a u polorozbořené chatky Independencia mě překvapuje zhoršené počasí. Je pozdě, rychle se stmívá a já odbočuji z cesty vedoucí do Berlina. Už za tmy se dostávám nad svah, pod kterým vidím stany. Ze svahu nevede žádná cesta a ve 2 hodiny ráno vidím realitu - žádné stany ale jen kameny. Za největším z nich nocuji, bez stanu, bez spacáku, s minimem čaje a čokolády. To vše za zhoršeného počasí, teploměr ukazuje u těla -25st, vítr odhaduji na minimálně 100 km/hod.  Po rozednění se z výšky 5 200 metrů musím dostat zpět do Berlina ( 5 900) - kluky zde nenacházím. Sestupuji do Nido de Condores, k záchranářům (foto). Právě se mě vydali hledat - po cca 16 hodinách, co jsem se ztratil. Z posledních sil sestupuju až do základního tábora, kde se potkávám s Kudlou a Kildou. Považovali mě již za mrtvého, za daného počasí jsem podle nich neměl šanci. Ještě že mám tuhý kořínek a těch pár omrzlin se rozchodí.

           Pak již jen rychle sestup do Puente del Inca, koupele v termálech (foto) a přesun do Chile. Zde pak pokračuje naše jihoamerické dobrodružství.Vrchol se nám tedy podařilo zdolat, zážitky opravdu dle hesla "nemusí být krásné, ale silné". Byly krásné i silné, tak co víc si přát. Mt. Mc. Kinley volá!!