Aconcagua
V úterý pozdě večer odjíždím s Kildou ze Santiaga do argentinské Mendozy (foto). Zde vyřizujeme povolení k výstupu a zásobíme se potravinami. Poprvé a bohužel ne naposledy se ukazuje, jak mylné mohou být informace z internetu. Povolení se prodává na úplně jiném místě, než uvádí řada internetových stránek! Kdo ty stránky vlastně píše...? Během dne se přesunujeme do Puente del Inca, nástupní vesničky (foto).
){kind=link}
){kind=link}
Po páté odpoledne vstupujeme do národního parku Aconcagua (foto). Začátek cesty je nádherný, kolem jezírek v zeleni (foto). Nocujeme v prvním táboře - Confluencia ve výšce 3 300m. Tábor je tak plný, že máme potíže najít místo pro stan (foto). Počasí je ale nádherné, na nebi ani mráček a vítr je relativně slabý. Další den nás čeká zdlouhavý pochod (foto) do základního tábora - Plaza de Mulas (4 300m). Opět krásné počasí, výhledy na okolní vrcholky jsou úžasné (foto) . Naše věci nám nesou najmuté muly k hotelu. Ten je ovšem od základního tábora dobrých 20 minut chůze, což jsme netušili. V basekampu (foto) se máme potkat s Kudlou. Ten zde není, dozvídáme se, že nejspíše se již pokouší dobýt Berlin, ne-li samotný vrchol. Následný den necháváme jako aklimatizační, s výstupem do cca 4 700m. V pátek plánujeme postup do Plaza Canadá. Nakonec měníme plán, protože se z Nido de Condores vrací Kudla s předpovědí špatného počasí. Jeho stan je větrem už poškozený. Doufáme, že můj výškový stan Hannach Expedition s kvalitní konstrukcí proti větru vydrží vše. Vydržel a pojmul nás všechny tři i s výbavou.
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
Výstup do Nido de Condores (5 380m) se odložil na sobotu. Při výstupu se opravdu kazí počasí a dosahujeme jen nižšího tábora kolem 5 000m (foto). Druhý den jsme rychle v samotném Nido de Condores (foto) a přebalujeme zásoby a výstroj na výstup do Berlina a na vrchol. Pro zhoršené počasí i z aklimatizačních důvodů zůstáváme jeden den v Nido de Condores. V úterý už postupujeme do Berlina ( cca 5 900) a opět musíme následující den pro nepříznivé počasí vydržet ve stanech (foto).
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
Na čtvrtek 16.1.2003 chystáme aspoň pokus o vrchol - vyrazíme za jakéhokoliv počasí a uvidíme. Nejedná se jen o pokus, opravdu se nám za krásného počasí (foto) podaří dobýt vrchol (foto). Na vrchol vystupuji poslední, kamera i foťák jedou naplno (foto). Tím a dalšími okolnostmi se však zdržuji a u polorozbořené chatky Independencia mě překvapuje zhoršené počasí. Je pozdě, rychle se stmívá a já odbočuji z cesty vedoucí do Berlina. Už za tmy se dostávám nad svah, pod kterým vidím stany. Ze svahu nevede žádná cesta a ve 2 hodiny ráno vidím realitu - žádné stany ale jen kameny. Za největším z nich nocuji, bez stanu, bez spacáku, s minimem čaje a čokolády. To vše za zhoršeného počasí, teploměr ukazuje u těla -25st, vítr odhaduji na minimálně 100 km/hod. Po rozednění se z výšky 5 200 metrů musím dostat zpět do Berlina ( 5 900) - kluky zde nenacházím. Sestupuji do Nido de Condores, k záchranářům (foto). Právě se mě vydali hledat - po cca 16 hodinách, co jsem se ztratil. Z posledních sil sestupuju až do základního tábora, kde se potkávám s Kudlou a Kildou. Považovali mě již za mrtvého, za daného počasí jsem podle nich neměl šanci. Ještě že mám tuhý kořínek a těch pár omrzlin se rozchodí.
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
Pak již jen rychle sestup do Puente del Inca, koupele v termálech (foto) a přesun do Chile. Zde pak pokračuje naše jihoamerické dobrodružství.Vrchol se nám tedy podařilo zdolat, zážitky opravdu dle hesla "nemusí být krásné, ale silné". Byly krásné i silné, tak co víc si přát. Mt. Mc. Kinley volá!!
){kind=link}