Expedice Jižní Amerika 2008 - Bolívie

            Jižní Amerika je můj nejoblíbenější světadíl. Příroda, život a mentalita jihoameričanů je mému srdci nejblíže, Netrvalo tedy dlouho a já se opět vypravil na tento kontinent. Hlavním cílem byl výstup na Huascaran a jako aklimatizace nám mělo posloužit trekování po Bolivii a Peru, kdy jsme se pohybovali v nadmořských výškách mezi 2 000 - 4 000 metry nad nořem. Tentokrát jsem se vypravil s Michalem a Matůšem, kteří se na podobnou akci vypravili poprvé.

            Po dlouhém letu z Vídně přes Frankfurt a Sao Paulo (foto) přistávám v Bolívii, v La Paz (foto). La Paz je nejvýše položené hlavní město světa. Zde mám dva dny aklimatizační volno, protože parťáci dorazí díky spoždění a jinému letu později. La Paz je celkem příjemné město s pár památkami (foto) a zajímavostmi (foto), které zvládnete i za jeden den. Takže druhý den podnikám výlet do Měsíčního údolí (foto), které rozhodně stojí za návštěvu. Netřeba si platit výlet s místní cestovkou, do údolí se dostanete místní dopravou (foto) doslova za pár korun. Bolívie je pro našince ideální zemí - vše je pro nás úžasně levné (foto)(v době našeho treku byl dolar za 15,50Kč).

            Další den brzy ráno přilétají Matúš a Michal z Limy a hned se vydáváme na náš první trek. Tímto je známý Choro trek, stará incká cesta spojující náhodní planinu (foto) kolem La Paz s džunglí. Nejprve je potřeba se taxíkem dostat do průsmyku (foto) a po krátkém stoupání do výšky cca 4 800 metrů se před námi otvírá pohled na údolí (foto), které sestupuje do džungle. Tato část bolivijské džungle je tvořena mlžným pralesem a pralesní mlha konec údolí také uzavírá (foto).

            A máme první problémy. Všechnu smůlu si vybíráme hned najednou. Michal nezvládá nadmořskou výšku a zvrací prakticky celý den. Hned při první zastáce zjišťujeme, že náš benzínový vařič je nefunkční, Ještě že trek trvá jen 3 dny, to snad nějak bez vlastního jídla vydržíme, navíc je možnost se v průběhu treku na několika místech najíst u místních indiánů. smůly ale ještě není konec, zhruba v polovině dnešní trasy si podvrtávám kotník a zbytek dne se sotva vleču, nejsem schopný došlápnout, což s nákladem 25kg na zádech je velký problém. Pozdě večer s velkým spožděním přicházíme na tábořiště (foto). Druhý den je již náš zdravotní stav výrazně lepší a dále sestupujeme nádherným údolím (foto). Na svazích hor rychle vyrůstá mlžný prales (foto), dnes ale zcela bez mlhy a tak se nám nabízí opravdu krásné výhledy (foto). Večer zvládáme Ďáblovy schody (foto) (upřímě, podobné stoupání je na trase ještě jedno a o nic etra náročného se nejedná) a spíme u Japonce (foto).

            Druhý den přes městečko Coroico se vracíme zpět do La Paz (foto). A máme štěstí, chytáme poslední autobus (foto) k jezeru Titicaca. Zůstáváme v městečku Copacabama a druhý den vyplouváme (foto) k ostrovu Slunce (foto). Titicaca je opravdu nádherně modré jezero (foto), které z dálky lemují vrcholky Královských Kordiler (foto). Těsně u nejvyššího bodu ostrova ve výšce 4 000 metrů přenocujeme (foto) a ráno se vracíme zpět do Copabamy (foto).

            A tím končí bolívijská část naší expedice. Rozhodně se do Bolívije ještě vrátíme. Je to země cestovatelům zaslíbená, nabízí vše - džungli amazonského typu, horskou džungli s mlžnými pralesy, šestitisícové vrcholy lákající ke zdolání i nádhenou horskou pláň Altiplano, solné pouště a další krásy. Podrobný deník z výpravy se spoustouz fotografií a video v HD rozlišení najdete v sekci prodej.

           Nejzajímavější fotografie najdete v sekci Fotografie.