Expedice Jižní Amerika 2003

          Po příletu do Santiaga jsme měli  jeden den na prohlídku hlavního města Chile. Santiago mě zcela okouzlilo svojí atmosférou. Silnice plné žlutých troubících autobusů (foto), nepředvídatelné jednosměrky, všude krásné vysoké palmy (foto), okouzlující slečny, pálicí slunce a dokola vysoké Andy. Mrakodrapů příliš neuvidíte, a v těch několika se zrcadlí staré památky španělského charakteru (foto).

           Druhý den odjíždíme večerním expresem do argentinské Mendozy a během následujících dní úspěšně dobýváme nejvyšší horu Jižní Ameriky Cerro Aconcagua. Po dobytí se vracíme zpět do Chile - Santiaga. Půjčujeme si auto a vyrážíme směrem na sever. Máme týden na ujetí 2 000 km do pouště Atacama a stejnou cestu zpět.

           Nejprve musíme na plážích ve vesničce Pichicuy (foto) vyzvednout Oldu. Chile má svá specifika - kromě výborného jídla, pro nás neuvěřitelných porcí 1/2 kilových steaků, jsou to zcela neoznačené silnice. Bloudíme městy jen podle kompasu, nikde žádná směrovka. Systém jednosměrek je nevypočitatelný, najít ulici s druhým směrem dá zabrat. Nakonec se přeci jen vymotáváme na dálnici a hurá na tichooceánské pláže. Bouřící oceán o teplotě 16 st láká jen otužilce(foto) . Západ slunce je ale nezapomenutelný (foto).

           Ujíždíme dále směrem na La Serenu, kousek od Ovale se zastavujeme ve Valle del Encanto - Čarokrásném údolí (foto). Trocha historie neuškodí - nachází se zde petroglyfy, na kamenech vyryté obrazy (foto). Některé připomínají "divné kosmonauty". Kdoví, co se zde před 4 000 lety odehrávalo. La Serena nás vítá místní slavností (foto), malá večerní procházka s exkurzí do restaurací je dobrý nápad (foto). Přenocujeme poblíž národního parku Pinguino de Humboldt. Jedná se o přírodní rezervaci, kde žijí lvouni (foto), delfíni, tučnáci a spousta chráněných ptáků. Platíme si projížďku člunem a máme štěstí. Vidíme všechny druhy zvířat a jako bonus i velrybu. Prohlídku ukončujeme stylově - našemu člunu dochází benzín a odtáhnout do přístavu nás musí jiný na laně.

           Překračujeme obratník Kozoroha (foto) a vjíždíme do pouště Atacama. Cesta po nekonečně rovné panamerické silnici napříč pouští je silný zážitek (foto). Máme novou zábavu - kolik kilometrů nemusíme pohnout volantem. Rekord je kolem 20 km. Další rozdíl oproti Evropě zjišťujeme rychle. Vzdálenost mezi benzinkami je trochu jiná, 200 - 300 km. K první benzince dojíždíme na výpary. Adrenalinová jízda!   Naším cílem je pouštní oáza San Pedro de Atacama (foto) kousek od hranic s Bolivií. Poblíž městečka se nachází Valle de la Luna - poušť připomínající měsíční krajinu (foto). Vyjíždíme na náhorní plošinu do výšky přes 4 000 metrů n.m. Koupání v termálních pramenech, spousta gejzírů (foto) a kolem vysoké sopky připomínají Kamčatku či Island.

           Ujíždíme rychle zpět do Santiaga, 2000 km zvládáme za den a noc. V Santiagu večerní rozlučka s městem a s Oldou a Kudlou. Další den odlétají do Evropy a my s Kildou jedeme do nedalekého parku La Campana. V tomto parku rostou chilské palmy, (foto) je zde nejjižnější místo jejich přírodního výskytu. Z parku je vidět i vrchol Aconcaguy. Bohužel máme jen 2 hodiny na prohlídku, pak musíme vrátil půjčený vůz. Ale i tento krátký čas mi stačí k tomu, abych prohlásil La Campanu za ráj na zemi. Palmy šumící ve větru, nádherné obrovské kvetoucí kaktusy (foto), spalující žár odpoledního slunce. Být zde týden, stejně se nenakochám... (foto)

           Další den nás čeká odlet na Patagonie - Punta Arenas (foto).  Ihned autobusem se přemisťujeme do Puerto Natales (foto), městečka poblíž národního parku Torres del Paine. Počasí je dle očekávání. Prší, občas se ukážou vrcholky hor, nevynecháváme i největší vodopád (foto). Máme v plánu udělat v parku W-trek - lodí přes Lago Pehoe, cesta k ledovci  Glaciar Grey (foto) s plovoucími krami v jezeře. Stejnou cestou zpět k Lago Pehoe (foto) a podél jezera ke kempu Italiano. Za deště se vydáváme přes tábor Britanico k pověstným Torres del Paine "ze zadu". Déšť se mění ve sněžení, nevidíme skoro nic. Sotva trochu sejdeme, mávnutím kouzelného proutku se vyjasńuje a můžeme obdivovat aspoň  Cuernos del Paine (foto).  Podle mě i hezčí než samotné Torres (foto). K těm se nakonec také dostáváme a za 5 dnů náš trek máme za sebou.

           Vracíme se zpět do Punta Arenas, navštěvujeme nejjižnější pevnost světa Fuerte Bulnes (foto), místo vylodění prvních osadníků a další historické zajímavosti. Jsme jen kousíček od úplného konce amerického kontinentu. Pobyt v Patagonii ukončujeme návštěvou rezervace plné tučňáků Seno Otway (foto). Pak již jen odlet do Santiaga a zpět domů.

           Chile je nádherná země plná kontrastů. Pouště, zasněžené hory, nádherné pláže, divoké pobřeží Pacifiku, kaktusy, palmy, větrem zlomené stromy, plující kry z ledovců, ... Vše co si divoké srdce trekaře může přát.