Výstup na Huascarán ( 6 768 m.n.m) 2008
Huascarán je mytická hora českých horolezců. Každý má v paměti zemětřesení z roku 1970, při kterém zahynulo 14 českých horolezců. Poslední přípravou nám je Santa Cruz trek, který stoupá až do výše 4 750 metrů. Nutno říci, že jsme už za dobu našeho pobytu v Peru a Bolívii dobře aklimatizováni a výška nám nedělá žádné potíže. Do centra oblasti Huarázu přijíždíme z Limy pozdě večer. Druhý den kupujeme zásoby na trek i výstup a půjčujeme nezbytné horolezecké vybavení. Před obědem sběrným taxíkem ujíždíme krásnou krajinou do Carázu (foto).
Z Carázu pak dalším taxíkem do Cashapampy, která je nástupním místem Santa Cruz treku. Vydáváme se do úzké soutězky a začínáme přidávat první výškové metry. Putujeme soutěskou, úzkým údolím, sevřeným vysokými stěnami, které se prudce, až kolmo svažují do soutěsky (foto). Za nimi vykukují zasněžené vrcholky nevyšších peruánských hor (foto). K tomu bublavá říčka (foto) a dvě horská jezírka (foto). Právem je tento trek řazen k nejkrásnějším na světě. Na prvním tábořišti (foto) nocujeme a druhý den pokračujeme dále (foto). Děláme krátkou odbočku na výhledy na další kultovní horu And - Alpamayo (foto), jihoamerický Matterhorn. Opravdu nádherná hora! Večer přicházíme do posledního tábořiště (foto) pod průsmykem, kde nocujeme (foto). Průsmyk (foto) překonáváme druhý den ráno a pak sestupujeme celou cestu až do vesničky Huaripampa (foto). Jdeme nádhernou andskou krajinou (foto), kolem nás zasněžené vrcholky hor (foto), jezera (foto), říčka, údolí (foto). Čeká nás poslední stoupání do vesničky Vaqueria, odkud posledním autobusem se vracíme do Yungay (foto), našeho strategického centra v této oblasti. Silnice prudce stoupá k horskému průsmyku (foto), objíždíme majestátný Huascarán (foto) a pak stejně prudce klesáme do údolí. Rozhodně nedoporučuji sledovat z okna, zda jsou všechna kola autobusu vždy na silnici - občas v zatáčce totiž nejsou ...
Druhý den z Yungay přes Mancos (foto) míříme do Musha, poslední vesničky pod Huascaránem, kde najímáme muly do základního tábora (foto). Do něj dorážíme těsně přes západem slunce (foto). Nesjme zde sami, je tu i skupinka čechokanaďanů a tak informace o počasí máme v rodném jazyce. A nejsou příznivé - na vrchol se zatím nikdo nedostal, v sedle je příliš silný vítr, padají laviny.
Následující den stoupáme po kamenitých plotnách (foto) k chatě Refugio Huascaran (foto). Je to nejlepší horská chata v Andách, postavená v alpském stylu. Jsme tu jedinní zákazníci, dáváme si teplé jídlo a přemýšlíme, co dál. Nakonec se rozhodujeme zde přenocovat, čas máme, počasí se třeba zlepší. Po noci strávené na pohodlných pryčnách dále po plotnách (foto) stoupáme směrem k ledovci. Konečně jsme u něj (foto) a můžeme nasadit mačky. Hned se jde lépe. První výškový tábor míjíme tak brzo, že ho ani za tábor nepovažujeme. Díky aklimatizaci je náš postup relativně svižný. Odpoledne (foto) se dostáváme až na začátek canallety (foto), kde na posledním možném místě stavíme stan (foto). Nocujeme ve výšce kolem 5 600 metrů a brzy ráno musíme vyrazit do sedla.
Bohužel se nám nedaří ráno vstát a do obávané canallety nastupujeme (foto) až se sluncem. A to je pozdě. Hned po pár krocích naším směrem padá první lavina a druhá na sousedním svahu. První nebezpečný úsek (foto) doslova přeběhneme a radíme se o dalším postupu. Matúš i Michal jsou pro sestup - lavinové nebezpečí je příliš velké, Matúš už ani další noc na ledovci spát nechce. Rozhodnutí je na mě a je těžké, ale musím vzít v úvahu malé zkušenosti mých přátel, takže se vracíme (foto). Hned po tomto rozhodnutí Michalovi ujíždí mačka a padá dobrých 20 metrů ze svahu, naštěstí ho zastavuje malé platíčko. Je potlučený, stehno propíchlé mačkou, ale živý. Pokud by se tohle stalo o pár desítek metrů výše, nebylo by žádné platíčko pro zastavení ... Zpátky do Musha se vracíme sestupovou trasou od chaty, je dle mého hezčí než výstupová (foto).
Výstup tedy nebyl úspěšný, ale víme, že je v našich silách. A já tím pádem se rozhodně na svazích Huascaránu (foto) znovu objevím. Díky předčasnému sestupu nám zůstalo pár volných dnů, které využíváme k trekování v okolí Carázu. Navštivujeme kaňon Pato (foto), kde se střetávají Bílé a Černé Kordillery (foto), průsmyk Punta Winchus (foto), (foto),(foto), Lagunu Parón (foto). A pak zbývá už jen cesta do Limy (foto) a odlet domů. Další podařená expedice je za námi a bude na co vzpomínat. A díky nezdolanému Huascaránu se návštěva Peru bude opakovat.
Podrobný deník z výpravy se spoustou fotografií a video v HD rozlišení najdete v sekci prodej.