Expedice Írán 2005
Írán. Země, o které se v poslední domě mluví více a více. Na jedné straně kolébka terorismu. Na straně druhé kolébka civilizace se stovkami významných památek (foto). Třetí největší zásoby ropy na světě a radikální islám (foto). Hory, pouště, oázy (foto). Extrémní teploty v létě i v zimě. Nebezpečná země s přátelskými a ochotnými obyvateli (foto). Trochu mnoho protikladů? Asi ano, to je Írán. Země protikladů a extrémů je vidět z daleké Evropy. Uprostřed Íránu je čas na změnu názoru.
Při brouzdání prstem po mapě a přemýšlení o další expedici padnul můj zrak na Írán. A bylo rozhodnuto. Byl leden 2005 a v Íránu vrcholilo uvolňování atmosféry. Více než 16 let po smrti Chomejního, duchovního vůdce islámské revoluce, se tato země začala zbavovat pevných islámských provazů. Ženy mohly nosit barevné oblečení evropského střihu, samozřejmě s nezbytným šátkem jako módním doplňkem. Oficiálně bylo dovoleno hrát západní písně, dokonce i Queen se dočkali vydání na CD. Vláda i prezident byli nakloněni reformám a probíhaly přípravy na červnové volby. Jasným favoritem byli reformní síly. Vízová povinnost se sice neoficiálně, ale přesto zjednodušila. Nebylo potřeba shánění pozvání a ubytování. Kdo zažádal i vízum, obdržel jej. Za dodržení základní podmínky – žádná návštěva Izraele a pokud možno ani Spojených států. Byl zrušen rozdíl mezi vstupným pro místní a cizince při návštěvě památek. Jedinečná možnost jít po stopách civilizace, karavan z hedvábné stezky a moudrých perských vládců z pohádek tisíce a jedné noci (foto).
Volby však dopadly zcela mimo očekávání, zvolením radikála Ahmadínedžáda. Ze známých nikdo nenašel odvahu či čas, nakonec se mi podařilo na internetu najít Karla z Prahy, který měl podobné plány. V září se tedy vydáváme každý zvlášť do Íránu, abychom se v Teheránu potkali. První akcí je výstup na nejvyšší sopku Asie, Damavand (foto). Při úspěšném výstupu (foto) do výšky 5671 m.n.m. (foto) se seznamujeme s místními. Bývalým vojenským pilotem Semem a jeho syny (foto). Nakonec se s Karlem loučím a dále pokračujeme oba sami.
Já se svými novými přáteli odjíždím do Tabrízu, jednoho z největších Íránských měst. Jsem hostem v jejich domě (foto) a mám tak možnost nahlédnout do všedního života Íránců. Nechybí prohlídka města (foto), bazaru s nádhernými ručně tkanými koberci (foto), noční ohňostroj. Mám štěstí, druhý den je náboženský svátek. Tedy rychlý letecký přesun do nejsvatějšího íránského města Mashadu s hrobem 8. imáma Rézy (foto). Zde jsme doslova ohromen nejen nádherou a velikostí samotného mešitního komplexu (foto), ale též neopakovatelnou atmosférou islámské poutě. Dostávám se až přímo k hrobce, kam je nevěřícím psům během poutě vstup zakázán.
Naplněn hlubokými dojmy se vracím zpět do Teheránu. Tato metropole se snad až 18 miliony obyvateli ale rozhodně není turistickým rájem. Zajímavých památek je zde rozhodně celá řada (foto), ale nikdy nekončící dopravní chaos s hlukem a smogem (foto) vás spolehlivě odradí od delšího pobytu. Navštěvuji aspoň bývalý šáhův palác, Bílí dům, dnes muzeum (foto). V klidné diplomatické čtvrti plné zeleně je opravdovým balzámem. Nemohu vynechat ani hrobku Chomejního (foto) a nedaleký hřbitov pro padlé v Írán- Írácké válce (foto).
A pak hurá na jih. Přes Qom (foto), další svaté poutní město (foto), hlavní sídlo íránských duchovních, do Kashanu (foto). Nádherného pouštního města (foto) s klidnou atmosférou a měšťanskými domy z dob největší slávy Hedvábné stezky, které opravdu vypadají jako z Pohádek tisíce a jedné noci (foto). Zde poprvé mohu zbezpostřední blízkosti obdivovat badgir, větrné veže, prastarou klimatizaci (foto). Z Kahanu už je to jen kousek do perly nejen Íránu, ale celého středního východu. Do Isfahánu (foto).
Isfahán je rozhodně nejkrásnější město široko daleko. Druhé největší náměstí světa vás jistě nadchne (foto), stejně jako okolní mešity (foto). Paláce uprostřed parků přímo vyzývají k oddechu (foto) a není nic krásnějšího, než si u slavných isfahánských mostů zakouřit vodní dýmku (foto).
Dost bylo civilizace, je načase se podívat opět do přírody. Mířím do jedné zapadlé vesničky, Garmeh, malé oázy v poušti (foto), kde je opravdu konec světa (foto). Není zde ani obchod. Ale mešita pro věřící, ta chybět nesmí. Zdrojem veškerého "bohatsví" jsou datle (foto). Z Garmehu podnikám výpravy do solné (foto) a písčité (foto) pouště. Írán je vlastně jedna velká poušť a hory. Téměř každé město můžete označit jako oázu.
Z Garmehu jedu pouští směr pákistánské hranice. Končím v Bamu. Zde je slavné hliněné město, Arg e Bam (foto). Vlastně bylo. Bylo téměř zcela zničené při zemětřesení v roce 2004. Z jeho návstěvy jsem dost zklamán. Ani nedaleký Kermán (foto) mě příliš nenadchne. To Yazd (foto), je zcela jiné kafe.
Yazd je jedno z nejstarších měst a před krásou jeho starého města (foto) a zejména mešity Amir Čakmak (foto) musím smeknout. Potulovat se úzkými uličkami starého města (foto) a bazaru (foto), to je přenos v čase o řadu století zpět. V Yazdu je centrum (foto) původního perského náboženství, zoroasterismu, uctívačů věčného ohně (foto). Horko je veclém Íránu opravdu pořádné, žízeň můžete zahnat z veřejných studen s pitnou vodou (foto).
Cestou do posledního velkého města Shirázu navštěvuji Persepolis (foto), slavné sídlo prvních perských králů, které zničil Alexandr Veliký. I zbytky paláců v antickém duchu působí majestátně (foto). Ne méně než nedaleké hrobky perských králů vytesané do skály (foto).
Shiráz je univerzitní město s krásnými zahradami (foto). Město klidu a odpočinku (foto). Odpočívat se však bude jinde. Má íránská pouť končí u Perského zálivu, v přístavu Abbas e Bandar (foto). Poslední den a noc trávím na ostrůvku Hormuz (foto), který kdysi sloužil Portugalcům k ovládnutí vstupu do Perského zálivu (foto). Pro středoevropana opravdu nechutné vlhké horko, led v lahvi taje rychleji než Ferrari krouží po nedalekém bahrajnském F1 okruhu. Západ slunce nad Perským zálivem (foto) je tou správnou tečkou za putováním a druhý den odlétám do Dubaje (foto). Emiráty jsou zcela odlišné od Íránu, turistické centrum (foto), které vám splní všechna přání. Kromě skutečného poznání cizí kultury (foto).
Írán mě opravdu nadchl a tento veskrze pozitivní dojem nemůže pokazit ani prezident Ahmadínedžád ani americká propaganda. Íránci jsou jiní, než jaké je vidíme z naší hroudy.