Výstup na Matterhorn 30.7. – 2.8. 2003

            Po roce se znovu vydáváme směr Zermatt. Určitě nejedeme naposledy, protože v této oblasti je celá řada vrcholů, které lákají k výstupu. Tentokrát to je symbol celého švýcarska, Matterhorn. Výstup na Matternorn podél pravého hřebenu severovýchodní cestou je technicky náročnější, jištění je v některých úsecích naprosto nezbytné a na slaňování také dojde. Co je však rozhodující, je najít správnou cestu.
            Je to obtížnější než se zdá, protože celé okolí hřebenu je doslova prošpikováno fixními lany.  Pokud se nedržíte někoho, kdo cestu zná, snadno se dostanete více do stěny, kde se postup díky nutnému jištění výrazně zpomaluje. Navíc si hned nevšimnete, že jste příliš ve stěně, protože díky přítomným skobám máte pocit, že jdete dobře. Přesně tohle se stalo i nám. Platí jednoduché pravidlo – držet se co nejvíc hřebene, tedy vpravo.
            Z Vyškova vyrážíme krátce po obědě a ještě ve Vyškově platíme první pokutu za rychlou jízdu. Jedeme ve složení Igi, Kapa, Kudla, Zedňa. Zedňa již na Matterhornu byl a proto nás povede správnou cestou vzhůru. Jedeme přes Německo, abych se vyhnuli placení za rakouské dálnice. Bohužel z Německa na švýcarské hranice vede dálnice snad 10-15 km Rakouskem. Jenže ve dvě ráno jsme jediné auto a rakouský celník nám ihned dává pokutu 100 euro. A dává avízo na švýcarskou stranu, která nás nepustí dál, dokud si u nich nekoupíme švýcarskou dálniční známku. Nějak se nám výlet prodražuje…
            Ráno jsme ale v Zermattu (foto) a můžeme mířit k našemu cíli. Lanovkou se vytáhneme k jezeru Schwarzsee (2 583 m). Matterhorn je zatím v mracích (foto), citelně se i ochlazuje. Bez větších potíží dosahujeme chaty Hörnli (3 260 m) (foto). Oblačnost zvolna ustupuje (foto). Pod chatou je stanové tábořiště (foto). Stavíme stany, zima je citelná, i v polartekových rukavicích mi mrznou prsty. Po večeři si prohlížíme trasu, která nás ráno čeká (foto). Doufáme, že Panna Marie (foto) nám zajistí dobré počasí a šťastný návrat. Při západu slunce se kocháme pohledy na Matterhorn (foto) a na sousední hřeben s masivem Monte Rosa na jeho konci (foto).
            Ráno vyrážíme mezi 4-5. hodinou, na vrchol se vydává celé procesí horolezců. První úseky překonáváme dobře, navíc ve vláčku nemusíme hledat cestu (foto). Jak se postupně vláček trhá, jsme nuceni si hledat trasu a trhá se i naše parta. Kudla se Zedňou nachází správnou cestu a nakonec se jim odpoledne podaří vrcholu dosáhnout. Já se však ještě s jedním klukem z Liberce motám ve stěně (foto) a až kolem 10. hodiny dosahujeme hranici 4 000 metrů - Solvayhütte. Zde čeká Kapa, který se také zdržel ve stěně. Malý odpočinek s pohledy na okolní vrcholky (foto) a údolí Zermattu (foto) a jedeme dál.
            Bohužel i díky minimální aklimatizaci jsme poněkud pomalí. Navíc se opět motáme ve stěně, kde je nutné se řádně jistit. Občas na helmu spane i nějaký drobný kamínek. Bohužel příliš pozdě se dostáváme pod poslední úsek pod vrcholem. Chybí necelých 200 výškových metrů k dosažení vrcholu ve výšce 4 478 metrů. Bohužel již víme, že do tmy nejsme schopni se dostat na vrchol a zpět aspoň k chatě Solvayhütte. Musíme se tedy vrátit. Cesta zpět (foto) není o moc rychlejší, slaňovat ve třech prostě trvá. Cestou nás dohání Kudla se Zedňou, kteří se vrací z vrcholu. Nocujeme tedy na Solvayhütte (foto). Ráno už ale nemáme žádnou vodu, takže se nemůžeme vydat ani na druhý pokus k vrcholu.
            Sestupujeme zpět k naším stanům (foto). Opět se nám nedaří najít správnou cestu (foto), musíme slaňovat velké úseky (foto). Opravdu orientace ve stěně a čas jsou největšími nepřáteli výstupu. Technicky není Matterhorn (foto) velký problém, ale čas ano. Škoda, že jsme předem nepočítali s eventualitou přespání na Solvayhütte a neměli dostatek vody. Vrcholu bychom dosáhli druhý den a výstup by byl úspěšný. Ale máme aspoň zkušenosti pro opakování výstupu někdy v budoucnosti. A víme, že na to máme.
            Počasí je tento den nádherné (foto), výhledy na okolní vrcholky stojí za to (foto). A ukazuje se i Matterhorn (foto). Konečně vidíme Monte Rosa (foto), kterou jsme zdolali před rokem a díky počasí ji ani neviděli. Míříme zpět ke konečné lanovky (foto). Koupeme se i v jezeru Schwarzsee (foto), voda je příjemně osvěžující. Lanovkou (foto) se spouštíme zpět do Zermattu. Symbol Švýcarska je stále krásně vidět (foto). Navštěvujeme i poslední odpočinek těch, kteří neměli tolik štěstí jako my (foto).
            Na cestě domů do nás ještě zezadu vrazí motorkáři a tím je tato trochu smolná výprava završena.