Výstup na Mont Blanc

            Mont Blanc je nevyšší hora Francie, nikoliv Evropy, jak se nám snaží namluvit cestovní kanceláře. Nejvyšší horou Evropy je Elbrus. Ale ten je trochu z ruky, proto stačí trochu manipulovat s daty a reklamou a ejhle, máme další nejvyšší horu Evropy.

        Podrobný popis výstupu najdete na řadě stránek, např. zde: http://www.treking.cz/treky/montblanc.htm (všimněte si, také nejvyšší hora Evropy).

            Zabloudit rozhodně nemůžete, v sezoně jde na vrchol doslova lidský had. Nejjednodušší je nechat se vyvést vláčkem jako my do konečné stanice Nid d´ Aigle. Odtud podél ledovce dobře vyšlapanou stezkou až k chatě Tete Rousse. Od ní začíná stoupání po skalnatém hřebínku k Refugio du Gouter s poslední horskou chatou. Následuje nejkrásnější úsek po sněhu přes Refugio Vallot až na vrchol do výšky 4 807 m.n.m.

            Na tuto výpravu se nás vydalo celkem deset. Zvolili jsme trasu přes Itálii (foto) a slavným tunelem pod Mont Blancem jsme se autem dostali až na úroveň zhruba poloviny trasy zubačky. Zde je malé parkoviště, které se stalo naším výchozím bodem (foto). První noc jsme se utábořili zhruba dvě až tři zastávky zubačky pod konečnou stanicí (foto). Bylo potřeba si naklonit horské bohy na naši stranu. Proto jsme jim dlouho do noci zpívali veselé české písničky a nabízeli slivovici na ochutnání. Nad ránem již duchy viděli všichni.

            Druhý den bylo nádherné počasí (foto). Sluníčko, příjemný den. Zubačkou (foto) na konečnou (foto) a postupně (foto) až k chatě Tete Rousse (foto). Zde si děláme oběd a malý relax. Nejkritičtější úsek – obávaný traverz přes kuloár kousek za chatou zvládáme rychle a dobře. Kameny se zrovna nevalí, bohy jsme si včerejší nocí jistě naklonili. Nejhorší úsek je následný výstup po hřebínku (foto), který ale usnadňují fixní lana.

            Chata du Gouter je přecpaná k prasknutí. Jen s obtížemi si nacházíme místo k spánku na zemi. Ještě že spaní na zemi je zdarma. Nádherné výhledy se otvírají při západu slunce (foto). Časně ráno vyráží drtivá většina návštěvníků směrem k vrcholu. Nám se daří dostat na nohy po 8. ráno (foto). Hlavní průvod dobyvatelů je již pryč, ale i tak rozhodně nejdeme sami. Na Mont Blanc se vydávají minimálně desítky turistů.

            Vcelku pohodlně (foto) dosahujeme nouzové chatky Vallot. Zde se mírně zhoršuje počasí. Mraky a silný vítr nás nutí k rozhodnutí. Vrátíme se nebo jdeme dál? Po krátké poradě je rozhodnuto. Všichni se chtějí vrátit zpět. Až na mě a Kildu. Počasí se nám rozhodně nezdá tak špatné, výhledy sice nebudou nic moc (foto), boj o vrchol ale nevzdáváme (foto).

            Odpoledne kolem třetí hodiny zbývá ještě úzký předvrcholový traverz (foto) a dosahujeme vrcholu (foto). Stojíme ve výšce 4 807 m.n.m., nad mraky. Vychutnáváme si náš úspěch a sestupujeme zpět (foto) k chatě du Gouter. Ostatní sešli ještě níže, až k Tete Rousse. Nenocujeme ale v chatě, přece jsme se se stanem netáhli zbytečně. Nad chatou je dostatek prostoru ke stanování (foto).           

            V noci se zhoršuje počasí, druhý den lehce mrholí. Při sestupu skalnatým hřebínkem k Tete Rousse se na rozdíl od výstupu musíme jistit. Opravdu to hodně klouže. Kolem poledne jsme zpět na našem parkovišti a uháníme (foto) do Itálie k pobřeží Jadranu. Již za tmy nacházíme něco jako pláž, co pak za denního světla a odlivu vypadá spíše jako bažina. V noci opět děkujeme bohům (foto). Ráno pak nabíráme směr zpět k českým hranicím.