Zimní Špicberky 10-18.4.2010
Na Špicberky jsem se chtěl podívat již dlouho. Většina turistů jezdí v letním období, takže proč se nevypravit v zimě? Ideální doba pro opravdu polární zimu je začátek března, kdy teploty jsou mezi -25 a -30 stupni. Z pracovních a jiných důvodů jsme mohli až o měsíc později. Teploty zde byly již jen v rozmezí -10 až -15 stupňů, ale v kombinaci s vysokou vlhkostí a silným větrem dokázaly řádně pozlobit. V této době již je světlo i v noci - slunce sice na hodinku zapadá, ale světlo je jako ve dne. Expedice byla ve stejném složení jako v Peru a Bolívii - já, Michal a Matúš.
Cesta na Špicberky proběhla bez komplikací, žádné zavazadlo se neztratilo. Na letišti na nás čekal Andreas - majitel jediného kempu na Špicberkách. Kemp je hned u letiště, byli jsme letos první návštěvníci. Andreas vystavuje certifikáty o koupání v polárním oceánu - nedalo mu velkou práci nás přesvědčit a za pár minut se vrháme do vody s krásnou teplotou 0 stupňů. Jsme nejenom první v tomto roce, ale vůbec v historii kempu, kdo v dubnu skočil do oceánu. Odměnou nám byla speciální zimní edice certifikátu.
Druhý den jsme si půjčili starou německou pušku Mauser proti medvědům, nakoupili poslední zásoby a vybavení. Původně jsme měli nachystaný okruh 100 km pro skialpy, bohužel místo skialpů nám v půjčovně nachystali běžky. To jsme ale nechtěli, takže jsme okruh změnili na necelých 80km a šli se sněžnicemi a batohy na zádech. Před samotným trekem jsme ještě vyrazili s cestovkou na dog sledging - psí spřežení. Počasí bylo zrovna špatné - sněžení, silný vítr, zima. Prostě opravdová Arktida.
Ještě večer jsme dorazili k první chatce na našem treku. Jak se však ukázalo, všechny chatky byly zamčené. Klíč dostanete jen na speciální povolení. To jsme ovšem vůbec netušili. Naštěstí nám to příliš nevadilo, protože jsme měli vlastní "hotel" - prostorný stan do extrémních podmínek. V pondělí se počasí otočilo - vyjasnilo se, jen vítr přetrvával. Šli jsme nádherným údolím Helvetiadalen a obdivovali polární krajinu.
Další den bylo ještě lépe - ustal vítr a ticho, které vzniklo, bylo doslova mysteriózní. To jsme již byly u Sassenfjordenu, s nádhernými vyhlídkami na Tempenfjorden. Nezapomenutelné zážitky. Další cesta vedla podél pobřeží napůl zamrzlého oceánu. Středa byla rovněž s exkluzivním počasím. Ve čtvrtek se vrátilo sněžení a mraky. Naštěstí tento den jsme měli nejkratší úsek kolem Adventfjordenu, takže to příliš nevadilo. A v pátek další změna počasí - nebe téměř bez mráčků, jen vítr. To jsme již kolem zálivu mířili zpátky do Longyearbyenu. Zde jsme se dozvěděli o výbuchu islandské sopky. Od středy žádné letadlo neletělo. Turisté se začali na Špicberkách hromadit.
Přenocovali jsme v jediné levné ubytovně a náš poslední den jsme strávili na sněžných skůtrech na výletu do ruského městečka Barentsburgu. Další parádní zážitek - celkem jsme najeli na skůtrech arktickou krajinou kolem 180km a po delší době jsme měli možnost si zase popovídat v ruštině.
Při odletu jsme měli štěstí - již v sobotu se létalo na pevninu a náš nedělní ranní let byl poslední, který pustili. Letiště v Oslo stále nepříjmalo, takže náš cíl byl Trondheim. Odtud vlakem do Oslo a ráno autobusem do Hamburgu a ihned do Berlína. Zde jsme počkali do ranních hodin na vlak a se spožděním den a půl byli v úterý dopoledne v Praze.
Jedním z cílů výpravy bylo i otestovat materiál pro další expedice. Testovali jsme membránové oblečení od firmy Pinguin - budny a kalhoty z membrány Gelanots XP3L. A musím říct, že jsme byli maximálně spokojeni. Studený vítr se nám na tělo nedostal a prodyšnost membrány hodnotím rovněž výborně, zejména v porovnání s mým starším Sympatexem. Ani vysoká vlhkost a mráz nedokázaly z oblečení udělat zmrzlé "brnění", což je vlastnost některých jiných membrán.
Výprava stála rozhodně za to. Nádherné zážitky z království ledu a sněhu hned tak něco z hlavy nevymaže. Tohle určitě nebylo napsoledy, kdy jsme do Arktidy zavítali.
Můžete si prohlédnout fotografie - odkaz je ve fotogalerii. Rovněž máme pro vás dvě desetiminutová videa ve fullHD kvalitě: